Divadlo Komedie sídlí ve funkcionalistickém paláci z roku 1930 od architekta Josefa Karla Říhy, na konci bloku Jungmannovy a Vladislavovy ulice v Pasáži Vlasty Buriana, mezi tramvajovými zastávky Lazarská a Vodičkova. Dříve budova patřila Báňské a hutní společnosti, dnes ministerstvu financí.

Josef Karel Říha (1893 – 1970), stavitel a urbanista, žák architekta Jana Kotěry, je krom paláce Báňské a hutní společnosti a řady menších obytných budov také autorem obchodního domu společnosti Ferra v ulici Na Florenci, pozoruhodné vlastní vily v ulici Nad Santoškou, budovy Motolského krematoria a také knihy Základy teorie tvorby krajin. V projektu paláce Báňské a hutní společnosti od počátku počítal s prostory pro divadlo a také s klubovnu a šermírnou pro Český šermířský klub Riegel (nejstarší a do současné doby bez přerušení činný šermířský klub na území Česka). Jedinečná stavba byla vybudována v letech 1928 – 1930. Tehdejší divadelní sál měl kapacitu 900 sedadel a již na sklonku roku 1930 se v něm usídlilo Divadlo Vlasty Buriana.

Divadlo Vlasty Buriana, založené roku 1925, se na atraktivním místě v přímém centru Prahy rychle zabydlelo a jednoznačně prosperovalo, herecký soubor se tu stabilizoval (mezi stálice patřili např. František Kovařík, Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl, Václav Trégl, Eman Fiala nebo Theodor Pištěk). Dramaturgie byla zaměřena především na to, aby se mohl uplatnit Burianův komický talent, proto docházelo k výrazným úpravám domácích i zahraničních her. Vedle komedií s Vlastou Burianem, DVB uvádělo také představení pro děti. Hry, které byly hojně navštěvovány i lidmi z venkova, se hrály v tzv. „seriálovém provozu“ – denně (a v sobotu dvakrát či třikrát) stejný kus. Nejúspěšnější z nich dosahovaly stovky repríz a v mnoha případech byly zfilmovány. Popularitu souboru zvyšovaly také četné sportovní aktivity a soutěže v prostorách divadla. V divadle Burian zřídil ve třicátých letech denní kino Vlasta (poté Cinema), v budově se nacházely i dílny, ateliér a módní salón. Velké umělecké a grafické úrovně dosahovala rovněž periodika vydávané DVB. O jejich vydávání se mj. starali novináři Karel Konrád a Karel Kučera. Burianovo divadlo bylo na přelomu třicátých a čtyřicátých let nejen jedním podnikatelsky nejúspěšnějších podniků v Praze, ale také důležitým kulturním centrem a jedním ze základů kultury v tehdejším Československu. 
Divadlo hrálo až do 1. září 1944. Poslední válečnou sezónu již (jako ostatní divadla v Říši) nezahájilo. Po osvobození v květnu 1945 DVB obsadila ozbrojená revoluční závodní rada (složená i z Burianových herců). Po zatčení Vlasty Buriana divadlo ještě týž den rada přejmenovala na Divadlo kolektivní tvorby. Produkce bez Buriana ale nebyly úspěšné, diváci je takřka bojkotovali, a tak ke konci sezóny 1945 / 1946 Divadlo kolektivní tvorby zaniklo. V následujících letech objekt využívala armáda a vládní instituce, do roku 1950 zde působilo Armádní kino.

Název Divadlo Komedie vznikl v roce 1950 a původně náležel divadlu ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí. (Název Divadlo Komedie se tedy nikterak neváže na Divadlo Vlasty Buriana a jeho éru, jak se často traduje.) Nové veseloherní divadlo, jak se sál ve Stýblově pasáži jmenoval, bylo právě pod tímto jménem - Divadlo Komedie - připojeno k Městským divadlům pražským. Po čtyřech letech se však toto Divadlo Komedie přestěhovalo právě do nevyužívaného prostoru bývalého Burianova divadla v paláci Báňské a hutní společnosti.