Divadlo na Vinohradech patří mezi nejvýznamnější scény v České republice. Profiluje se jako činoherní scéna s výborným hereckým souborem, respektem k tradici a zároveň dynamickým zaměřením do budoucna.

Městské divadlo na Královských Vinohradech bylo slavnostně otevřeno 24. listopadu 1907 premiérou hry Jaroslava Vrchlického Godiva. Nově vybudované divadlo mělo  být uměleckou protiváhou Národního divadla a také mělo přispět k celkovému zvýšení úrovně tehdejšího českého divadla vzhledem k dosud vyspělejšímu divadlu německému.

Výraznými osobnostmi prvních let byli zejména K.H. Hilar a Jaroslav Kvapil, který pro nové divadlo získal dramatiky Františka Langera a Fráňu Šrámka. Za Kvapilovy éry pracoval na Vinohradech krátce jako dramaturg a režisér Karel Čapek..

Po sloučení Královských Vinohrad s Prahou dne 5. února 1922 se Vinohradské divadlo stalo městským divadlem pražským.

Vinohradské divadlo mělo vždy výborné herce a herečky, ve 30. letech vynikli například   Zdeněk Štěpánek, Olga Scheinplfugová a další..

Během 2. světové války bylo divadlo úředně uzavřeno, budovu si přivlastnili němečtí filmaři a značně poničili vnitřní prostor. Ihned po skončení války, v květnu 1945, se Městské divadlo na Královských Vinohradech vrátilo do své budovy, škody byly rychle odstraněny a v červnu se začalo opět  pravidelně hrát.

V roce 1950 bylo divadlo přiděleno československé armádě a na základě rozkazu ministra obrany se stalo Divadlem československé armády. Smyslem a cílem DČA měla být výchova národa, zejména mladé generace, k idejím socialismu.

Od prvního července 1960 se stal provozovatelem DČA Národní výbor hlavního města Prahy, název Divadlo československé armády zůstal jako čestný.

Významnou éru zažilo DnV v letech 1960-65, kdy za ředitelského působení režiséra Luboše Pistoriuse  uvedlo divadlo čtrnáct původních her českých autorů. Po Pistoriově rezignaci nastoupil na místo ředitele František Pavlíček, kterému se podařilo vymanit vinohradskou scénu ze sféry ministerstva národní obrany a přejmenovat ji na Divadlo na Vinohradech.

František Pavlíček posílil soubor o řadu nových tváří, jež se staly dalšími oporami tradičně kvalitního hereckého souboru.

I v době normalizace se na Vinohradech dařilo (zejména díky režisérům J. Dudkovi, J. Dalíkovi, F. Štěpánkovi  a dalším) udržet  kvalitu hereckého souboru a inscenací na úrovni, na jakou byli diváci u vinohradské scény vždy zvyklí. Konec 80. let byl ve znamení uvolňování společenské atmosféry a otevíral nové možnosti i pro DnV, kdy tu především Jar.Dudek a Jan Kačer (za dramaturgické a autorské spolupráce Jana Vedrala a Romana Císaře) vytvořili několik pozoruhodných inscenací do té doby nepovolovaných autorů (Topol, Ajtmatov, Bulgakov), původních her a dramatizací (Den delší než století, Krysař, Urmefisto, Hlasy ptáků, Mistr a Markétka).

30. května 1990 se ve veřejném konkurzu stala ředitelkou Divadla na Vinohradech herečka Jiřina Jirásková, která vedla divadlo do 30. 6. 2000. V letech 2000 – 2012 byl ředitelem DnV Jindřich Gregorini, ve funkci uměleckého šéfa působil od roku 2005 do  jara roku 2012 Martin Stropnický.