Divadlo Viola stále přitahuje pamětníky i mladé. Viola je dáma zralá, ale stále žádoucí. Neopakovatelnou atmosférou tohoto divadla prošlo mnoho významných osobností, skutečných celebrit a to jak na jevišti, tak v hledišti. 

Původně Poetická vinárna Viola vznikla jako ostrůvek tvůrčí svobody, zejména pro mladé tvůrce i diváky. Od začátku se v síti pražských divadel vymezila svojí dramaturgickou výlučností a vynalézavostí. Byla místem setkávání „slušných lidi“, oázou kulturnosti a morálky. Zároveň si zakládala na myšlenkové, autorské, inscenační kvalitě a na stoprocentních původně hudebních a posléze hereckých výkonech. Divákům nabízela nevšední a silné umělecké zážitky.

První představení v červenci 1963 — Komu patří jazz. Za doprovodu jazzové hudby zněly verše Ginsberga, Ferlinghettiho, Vozněsenského, později Hraběte a dalších. A hned v listopadu téhož roku legendární Holanova Noc s Hamletem. V režii ředitele Poetické vinárny Vladimíra Justla účinovali R. Lukavský, D. Sedláčková, M. Doležal. Představení se hrálo řadu let,PhDr. Vladimír Justl pěstoval a řídil Violu do roku 1992.

Velmi brzy se zde zabydleli přední umělci slova i současné české hudby. Renomovaní členové Národního divadla zde přednášeli verše nebo krásnou prózu, jmenujme aspoň Z. Štěpánka,E. Kohouta, K. Högra, V. Vosku, R. Hrušínského, R. Lukavského, D. Medřickou neboV. Fabiánovou.

V šedesátých letech i později všichni výrazní umělci všech uměleckých oborů chodili do Violy, protože věděli, že se zde setkají i v pozdních nočních hodinách!