Podél potoka s libozvučným staročeským jménem Sporka žily vedle sebe řadu let - rovněž v království Českém - dvě vesnice s původními německými jmény Arnsdorf a Haida, kterým po roce 1850 při vytváření jazykových protějšků přisoudil otec národa František Palacký české pojmenování Arnultovice a Bor.

Bor byla původně osada tkalců, nádeníků a pouze několika řemeslníků s jedinou hospodou Na Poště a s třiceti staveními, Arnultovice pak významná zemědělská vesnice se 13 starými selskými rody a řadou podomácku pracujících bečvářů, bednářů a dalších potřebných povolání. Jejich početná stavení se již o dvě stě let dříve usadila podél jediné hlavní cesty i zmíněného potoka Sporky v délce zhruba tří kilometrů.

Zatímco Bor díky své výhodné poloze při nové císařské silnici z Prahy do Rumburka začal být od začátku preferován a hýčkán svou vrchností, hrabětem Josefem Kinským, arnultovičtí poddaní musili chodit pokorně k témuž pánovi i nadále na robotu a odvádět mu kontribuci.

Veliké změny do života obou sousedů přineslo století osmnácté a s ním i zušlechťování a prodej skla. V Arnultovicích se usadily rytecké i brusičské stánky ve stavení těch nejchudších, do Boru se díky jeho povýšení na město začali po roce 1757 stěhovat podnikaví obyvatelé z celého panství, kteří s podporou vrchnosti i státu vyváželi sklo do celého světa. Z bývalých sedláků a podnikavýchchalupníků se tak pouhým přestěhováním do tržního městečka stali najednou měšťané, kteří se bez potíží vykoupili z poddanství, rychle zbohatli a stejně tak zapomněli na svůj vesnický původ.