Plzeň je městem s dlouhou a slavnou loutkářskou tradicí, reprezentovanou především LOUTKOVÝM DIVADLEM FERIÁLNÍCH OSAD a jmény lidového loutkáře Karla Nováka, „otce" dnes světoznámých loutek Spejbla a Hurvínka prof. Josefa Skupy a jeho žáka - později autora rovněž světově proslulých loutkových filmů - Jiřího Trnky. V letech 1930-1943 zde mělo základnu první profesionální loutkové divadlo v ČSR - PLZEŇSKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO PROF. J. SKUPY (které po válce přesídlilo do Prahy).
Je s podivem, že právě Plzni se vyhnula vlna zakládání profesionálních loutkových divadel v sezóně 1949/50. (Snahy o zřízení Krajské loutkové scény v r.1952 ztroskotaly).
A tak se historie profesionálního loutkářství v západních Čechách začala znovu odvíjet v r.1951, kdy zahájilo činnost KRAJSKÉ OBLASTNÍ LOUTKOVÉ DIVADLO v Karlových Varech, a to pod vedením Jaroslava Eichelmana, jehož rok nato vystřídal Ludvík Mičánek. Po pětileté epizodě v Mariánských Lázních (1952-57) se divadlo vrací zpět do Karlových Varů, kde setrvá až do r. 1963. R.1953 se jeho ředitelem a zároveň kmenovým režisérem stal Bedřich Svatoň, pod jehož vedením divadlo dosáhlo řady úspěchů a na přelomu 50-tých a 60-tých let (to již pod názvem ZÁPADOČESKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO) se zařadilo mezi nejpřednější české profesionální loutkové scény. Připomeňme alespoň slavnou pantomimickou verzi Pehrova a Spáčilova Gulivera v Maňáskově, kterou shlédli diváci v několika evropských zemích a také v Libanonu a Sýrii.