Mám hrozně rád začátky. Snad všechny. S jednou jedinou výjimkou a tou je začátek roku. Nejinak tomu je i letos. Leden, snad díky předchozím Vánočním svátkům, působí tak nějak nevlídně, prázdně, obyčejně. A je vcelku jedno, jestli je po kolena sněhu nebo se teploměr šplhá ke dvanácti stupňům.

Tedy abych byl úplně spravedlivý k začátkům i prvnímu měsíci v roce, k lednu. Kdybych byl rentiér nebo vyhrál ve Sportce pár milionů, dal by se leden vydržet, klidně na Bahamách. Ono to všechno bude spíš tím, že v lednu končí všeobecné volno po Vánocích, začíná pracovní úsilí a našinec nastupuje na tobogán, ze kterého vypadne až o letní dovolené. 

V lednu se ocitám přesně uprostřed mezi dvěma půlkami (nechte si prosím ty asociace, ano?) sezóny. Je polovina divadelní sezóny. Ta letošní, 2014-2015, tedy její první část, byla ve znamení počínajících zbrusu nových tradic.

Podruhé jsme měli otevřené Divadýlko dlouho do noci (či časně do rána) během Noci divadel a úplně poprvé jsme hráli na Silvestra. Dětské divadelní studio sedmkrát odehrálo VÁNOČNÍ ZASTAVENÍ. Kromě toho jsme spolu se Škoda Muzeem a tamní restaurací Václav přivedli do Čech formát krimi dinner, tedy večeři, při které se stane zločin. Také jsme s ADVENTNÍM PUTOVÁNÍM ZA MIKULÁŠEM překročili magickou hranici 100. reprízy a ženeme se do druhé stovky.

Nahlédněme do poloviny druhé. Na jejím konci by měla být premiéra adaptace novely Karla Poláčka BYLO NÁS PĚT, dětské studio zamíří do STARÝCH POVĚSTÍ ČESKÝCH a snad konečně přijde na pořad dlouho avizovaná hra o Žižkově meči. Její premiéra sice už proběhla, ale… To je na delší rozhovor. Třeba do příštího Kurýra. V květnu se tu snad opět objeví přehlídka Popelka na dlani a s ní i divadelní pohádky. Závěr sezóny bude opět patřit Létu na dlani, letní plenérové scéně pořádané od roku 2011 v zahradě Centra 83.

Buďte k sobě i k nám vlídní a choďte do divadla - je to totiž normální. Krásnou druhou půlku sezony 2014-2015.