Historie budovy Dusíkova divadla v Čáslavi začíná 28. 2. 1869 jeho slavnostním otevřením veselohrou Cesty veřejného mínění od F.V Jeřábka. Divadelní život se ale v Čáslavi rozvíjel již dávno před tím, když Čáslav navštěvovaly různé kočovné společnosti.
Roku 1841 se čáslavští občané v čele s páterem Aloisem Ladislavem Janatou a panem Vojtěchem rytířem z Widmannů rozhodli založit svůj vlastní ochotnický spolek a začali zkoušet v sále městské radnice první hru: Nalezence od J.K Tyla . Založením ochotnického souboru již roku 1841 se čáslavští ochotníci navždy zapsali do historie českého amatérského herectví jako jedni z prvních ochotníků v Čechách.

Zásadním problémem, který čáslavští ochotníci museli řešit od svého vzniku až do roku 1869, kdy získali vlastní divadelní budovu,

byl problém prostor. Z počátku, tedy v letech 1841 až 1844, hráli ochotníci v městské radnici na vypůjčeném jevišti. Veškeré dekorace

a potřebné věci měli ochotníci půjčené od purkrabího Dreyschocka ze Žáky. Podmínky v městské radnici byly ale nesnesitelné, a tak díky štědré finanční podpoře měšťana Josefa Dlábka (zapůjčil na zařízení jeviště 300 zl.,které mu nikdy nabyly cele splaceny) ochotníci přesídlili do sálu

,,U Králevice´´ - dnešního Grandu. Tam zahájili hrou Láska v nárožním domě od Procházky. V prosinci 1845 se zde hrála i nejnovější hra J.K.Tyla - Paní Marjánka, matka pluku, ve které si čáslavští ochotníci zahráli se samotným autorem i jeho ženou. Tento sál pro divadelní účely zařídil jistý

pan Heša. V tomto sále se s menšími prolukami – v roce 1848, letech 1851 až 1854 kvůli kočovným hereckým společnostem (jedná se na příklad

o Zölnerovu společnost, se kterou byl v Čáslavi i J.K. Tyl) a v letech 1859 až 1860 kvůli nedostatku ochotníků – hrálo až do roku 1868, kdy byli ochotníci ze sálu vykázáni a rok neměli kde působit. V té době již ochotníci měli vlastní dekorace, které dělal Gustav Havle – c.k. místodržitelský rada. Nutno ale dodat, že podmínky v sále ,,U Králevice´´ nebyly zrovna ideální. Prostory byly malé a výdaje za ně příliš vysoké. I proto se již od roku 1865 ozývají první hlasy, které požadují vybudování vlastní divadelní budovy pro ochotníky.